Co je psychoterapie
Psychoterapie je způsob, jak pracovat na svém duševním zdraví, jak se vypořádat s těžkými emocemi, myšlenkami nebo problémy, které nás zatěžují v každodenním životě, za pomoci odborníka – psychoterapeuta.
Terapeut naslouchá, snaží se porozumět a pomáhá klientovi nacházet způsoby, jak se vypořádat s emocemi, jako jsou úzkost, deprese, stres nebo např. problémy ve vztazích. Cílem je, aby klient získal nový pohled na svou situaci a naučil se lépe zvládat své pocity a myšlenky.
Terapeut a klient se setkávají obvykle jednou týdně, a během sezení spolu diskutují o problémech nebo tématech, které klienta trápí. Cílem není jen "mluvit" o problémech, ale také najít způsoby, jak je efektivně řešit.
Aby byla psychoterapie úspěšná, mimo jiné je důležité setkávat se pravidelně. Je to z důvodu, aby práce byla efektivní a navazovala na sebe. Psychoterapie je proces, který vyžaduje čas. Pravidelná setkávání umožňují zaměřit se na vaše témata, prozkoumávat je a pracovat na nich. Dále pomohou vytvořit bezpečný vztah založený na důvěře, takže se pak klient snáze otevře. Pravidelná setkávání udržují motivaci klienta pracovat na sobě.
Je běžné, že jsou někdy sezení, kdy klienta nenapadá, o čem právě dnes mluvit. Můžeme se pak zaměřit na to, co prožíváte právě teď, na věci, které jste prožili v minulosti, co je pro vás v životě výzvou, co přináší stres, vracení se k otázkám, které vás přivedly na psychoterapii, atd. Je normální, že na některé hlubší věci potřebujete čas.
Co je KBT
Cílem každého psychoterapeuta je, aby se člověk - klient, který k němu přichází, cítil ve svém životě lépe. K tomu vedou různé cesty. Některé psychoterapeutické směry se zaměřují více na práci s dětstvím klienta, jiné na např. na emoce, práci s tělem atd. KBT (kognitivně behaviorální psychoterapie) pracuje nejvíce se způsobem myšlení a chování člověka. Ty se s KBT terapeutem učíte rozpoznat a měnit.
Kognitivně behaviorální terapie je v současné době jedním z nejrozšířenějších psychoterapeutických směrů. Úspěšně pomáhá řešit např. úzkosti, deprese, závislosti, apod.
Myšlenky (kognice = K) předcházejí emocím, to znamená, že do určité míry způsobují naše emoce. V běžném životě se často domníváme, že je to naopak. Máme špatnou náladu, proto nás napadají nepříjemné myšlenky. Tak to ale není. Nepříjemné emoci/náladě vždy předcházela myšlenka, která jí způsobila. Mohla být nejasná, ne zcela uvědomělá, ale rozhodně v naší mysli byla. V terapii se budeme učit tyto myšlenky zachytit a rozpoznat, později je měnit.
Na to, co prožíváme, reagujeme nějakým chováním (behavior=B). Toto chování však již není svobodné, ale předem určené (naučené). Úzkostný člověk je například nucen se vyhýbat společenským akcím, protože jsou pro něj spojeny s neúměrným stresem. Přitom mu sociální kontakty chybí a zlobí se za to na sebe, cítí se sám.
Důsledná práce s myšlením tedy přináší změny nejen na úrovni našich emocionálních prožitků, nýbrž i na úrovni našich tělesných pocitů a zejména na úrovni našeho chování.